V té mlze paprskové, průhledné a světlé,
v té mlze bylo všecko, cos mi mohl říci,
tvé oči oblila jak zázrak, odestřela
tvé srdce milující.
Mně posvátná je mlha stříbrosvitná,
jež více přesvědčí, než celá zpověď dlouhá,
v ní byla důvěra, žal, odříkání, láska,
sen, oddanosť i touha.
Tak nedovedly hledět žádné oči dosud,
ten úsvit mlhy pro vždy provází mě světem,
ať hlavu zvedám ku hvězdám neb v sadě kloním
ji z jara nad poupětem.
Ať lesa kouzlem tichým sama jdu, ať hudba
mou hlavu kropí, ať mě sterý pozdrav volá,
byť všemu, – dojemné tvých sladkých očí mlze
má duše neodolá.
V té mlze paprskové, průhledné a světlé,
v té mlze všecko bylo, cos mi mohla dáti,
vím – do dálky když tobě dlouhý pohled pošlu,
že zrak tvůj mi jej vrátí.