Já zapomenu utrpení,
muk, žalů srdce krvavých,
já nezapláču, bez žaloby
vše pevně zamknu v prsou svých,
jen oči tvoje vidět chci.
Ať jinam vzlétnou, v jiné sféry
tvé vroucí lásky důkazy
i slov tvých hudba věčně sladká,
již záchvěv srdce provází:
jen oči tvoje vidět chci.
Víc snad již ani nezatoužím
tvé teplé ruky v objetí,
ať jsem tvou bílou holubicí,
jež neslíbána odletí:
jen oči tvoje vidět chci. – –
A kdybych dnes neb někdy zítra
opouštět měla tento svět
a chystala se do daleka,
přijď poprvé a naposled:
jen oči tvoje vidět chci.