Oblaky jdou nad horami,
táhnou blíž a blíž,
až se shrnou do údolí,
je to s nimi kříž!
Od Javora ku Pancíři
hustý muselín
mlhy rozpjat spouští řasy
v olesněný klín.
Nevidím, než bílé vločky,
luzný rubáš hor,
ale v dálce za horami –
stále zřím tvůj zor.
Vidím, jak tvé oči milé
tonou v duši mé,
byť nás věčná mlha spjala – –
my se – vidíme!