Zpěv ptáků nezbyl v srdci mém
a v duši odlesk nebe,
Les byl mi letos jenom snem,
stín jeho, chlad, sta zázraků
blažilo v jasu, soumraku –
jen tebe.
Tys nad hlavou měl smrčin strop
dojemný, sladce šumný,
a v srdci teplo šťastných dob,
jak zpěv se tichým lesem chvěl,
tvou drahou hlavu obcházel
sen dumný.
Tys mohl hvězdy počítat
a hledět v lesní tůně,
tvé cesty byly plny vnad,
uzounké, křovím tajeny
i svěží palouk zelený,
pln vůně.
Květ pestřil se ti pod nohou,
červánek růže házel
v tvůj žal a bolesť nemnohou:
tys vrátil se a schází zas
mé duši jas, jenž dlouhý čas
jí scházel.