V hluboké noci ebenově tmavé
záhadná bílá vstala věž,
zde žlutá světla třásla se jak nad rakvemi,
mé srdce též.
A k nebi roste bílá věž jak zázrak
v slzavém moři nesmírném.
Já spínám ruce: maják můj! A žhavé hoří
tvé srdce v něm.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.