U těchto oken jsme spolu stáli,
a jejich ruce se mne dotýkaly
láskyplně a jemně,
jedny bílé a táhlé, druhé mozolnaté,
jak bledý obláček a drahá země.
Věže se dívaly na nás a hvězdy zlaté.
Ty jedny ruce okřídlené odletěly
a nebeskou cestu zpátky zapoměly,
a druhé ztuhly, sepiaté na prsou,
ty nade mnou bdí a věrny jsou.
U těchto oken samotna stojím,
nekladu hvězd již do dlaní rukám dvojím.
A život, můj život poslední verš si již dobásní.
Celá Praha se modlí. A já s ní.