U paláce alej dlouhá
akátů,
tvoje milá vlaštovice
byla tu.
Ach, ty nevíš, kdy to křídlo
znavené
v letu tvého doteklo se
ramene.
Co ten akát v sladké vůni
odkvétal,
ani nevíš, proč se krásný
sen ti zdál.
Snad jsi tušil tmavých křídel
tichý let,
nebo motýl květů na tvé
čelo sed?
Nebo v noci alej dlouhá
akátů
vzdychla, že tvá vlaštovice
byla tu!? – –