Zpívala jsem u jezera,
zpíval se mnou les,
zatoužila se mnou stěna:
„Miláčku můj, kdes?“
Nevěděla strmá skála
k tomu odpověď,
zpívala jen po mně z ticha:
„K němu, duše, leť!“
A má duše zaletěla
v dálku – Bůh ví kam,
v stráni se to ozývalo:
„Je tam sám a sám!“
Zpívala jsem u jezera,
jako dnes to vím,
notovala se mnou stěna:
„Bude – věčně tvým!“