Tys trpěl také, – to jsem nechtěla,
a mnoho mne to slzí stálo,
však, milý můj, to, co jsi pověděl,
jak bylo málo!
Já jinak nemohla, však věř mi, věř,
tvé smutné oči když jsem zřela,
za jeden štěstí blesk v nich – stokrát víc
bych trpět chtěla.
Tys o tom nechtěl více mluviti,
a nemohlo být lépe ani:
za jakou cenu člověk vzal by zpět,
čím dříve raní!