Tys řekla: „Dej mí jaro.“ Chlad byl kolkolem
a bolest loučení rty ledem svírala,
my cítily, jak rozšílené láskou jdem’
k rozcestí věčnosti. Smrt spáry zaťala
do srdcí horoucích. Jak jsme se milovaly!
A ledy tály v slunci, stromy rozkvétaly.
Tys řekla dávno: „Dej mi jaro?“ V rukou svých
je svírám – žhavost, rytmus, barvu, vůni, krev,
a snesla bych je k tobě v trsech rozkvetlých.
Jsi mrtva však, a mně zní umíráčku zpěv,
jak v srdci zde a kdesi v nekonečné dáli
zní umíráčku zpěv: Jak jsme se milovaly!