Ty rudé růže omamné
ty z dálky mi je posíláš?
Podivná duše našla mne,
náš tichý kout a soumrak náš!
Podivná duše přichází
a mlčíc klade růže sem,
je plna touhy, nesnází
a zapředena teskným snem.
Jak vánek se tu zachvěje
tvá poselkyně dojatá,
co růže je, to naděje,
žel, sotva dechne, odchvátá!