Ty květy sem, sem duši blíž,
proč zápasím, proč zápasíš?
Květ každý bledne, schne a vadne,
rci, ten, jejž jsi mi s nebe snes’
a na cestu mi září dnes – –
zapadne či nezapadne?
Ta hvězda jedna jediná.
když zračiti se začíná – –
je světlá, teplá, ó proč chladne?
Zda ve svět tmy, jak přejde den,
cest křížem stokrát převrácen – –
zapadne či nezapadne?
A radosť v srdce nasetá,
jak slunce záře do světa,
což není věčné žádné, žádné?
Když blízko jsi mi, blízko jseš,
ach, pověz mi, ty znáš ji též – –
zapadne či nezapadne?