Tulačkou jsem se stala toho dne,
kdy zjevil, že mé srdce probodne.
Nad hlavou vyšlehly mi plameny,
a křídla trhla mými rameny.
Mé oči zřely v dálky úžasné:
„Tam umři, srdce, uhasni, můj sne!“
Pokorně, pyšně, snivě táhla jsem
přes hory, doly, řeky, moře, zem.
A žádostivě jsem se vracela
na místo, kde jsem zakrvácela –
s růžemi nachovými na líci
tulačka sladká, umírající...