Třešňová cesta až ke skále
vede zamyšlené,
šlépěje po ní jdou zoufalé,
k smrti odsouzené.
Nebe a květy a duší vzlet
s životem se stýká,
budeme věčně si náležet,
ať trvá žár, jenž vzniká.
Třešňová píseň se rozptýlí
v tisíc plátků snových,
dávají odpověď mohyly
v několika slovích:
„Veliké lásky když uchvátí
srdce rozšílená,
vždycky jsou závratnou závratí
k smrti odsouzená!“