To zdá se jen, že klesnem kdys
a budem pohrobeni,
že přijde někdy ruka čís
s rozmachem v zvyky denní,
že udolá nás, udolá,
tak zvolna, ale jistě, – –
ne, nepracujem do pola
na svatém našem místě,
my všickni stejně milujem,
kdo řekl by, že míň neb víc,
zde srdce je – i ruku sem,
vše ostatní buď nic!
My jdeme dál a jdeme výš,
kdo jinak o tom sníval,
to dávno snil, to dávno již
zlý vlastí táhl příval,
v nás touha pučí po díle
a láska k rodné zemi
jen k životu – ne k mohyle,
vlasť jedna – mezi všemi –
tu všickni stejně milujem,
kdo řekl by, že míň neb víc,
zde srdce je – i ruku sem – –
vše ostatní buď nic!