To nejkrásnější tonutí,
když Bůh se zraku zjeví,
když láska blahem opájí,
a člověk o tom neví.
Když mizí všecky propasti,
jsou všude hvězdy, kvítí,
snů nekonečné stoupání – –
a člověk hloub se řítí.
Když rajská vůně omámí
kouzelné krásy květem,
že křídlo zdá se tělu růst –
a člověk chodí světem!
Když každý drobný lupínek
je svatým z jedněch rukou,
když pohled stačí na týdny –
a člověk zmírá mukou.
Když chvíle k žití probouzí
a srdce nezná jiné,
než ono blahé tonutí, – –
a člověk při tom hyne. –