Tmavý kůň těsně kolem nás běžel,
vidíš tu černě rozrytou půdu?
Ty však, má duše, usmiř se, nežel
zdupaných květů: křísit je budu.
Utiš se, duše, tmavý kůň zapad’
v hlubiny moří, dalekých nocí,
a za ním žhavě zavřel se západ!
ku břehu přistát budeme moci.
Vidíš ty květy, co jich zas hoří
na cestě naší? Láska je křísí,
a vše zlé tone v hlubinách moří,
nad nimiž hvězdy v závrati visí.
K nebesům letí zas píseň měkká,
slunná a vonná, umlkly hrany,
pojď, duše drahá – celý kraj čeká
na příchod náš, viz rozpjaté brány!