Ten šáteček tak často líbám,
ach, který ty to víš,
a jak mne při tom srdce bolí,
snad ani nemyslíš.
Ten čekankově modrý proužek,
kraječky – ach jak sen –
v ten bílý batist osud smutný
byl slzou potopen.
Na okně; kvetou betunie –
tak mnohý krásný zvon,
však slyšela jsem v dálce někde
jak v umírání ston. –
A šáteček jsem políbila –
ten sladký jeho lem...
Ach – něco blízko – blízko vzdychlo,
jak otevřená zem.