Tam na kraji lesa rostly jahody,
hořely jak země teplá krev,
a hned od nich tměl se mladý les,
v kterém volal táhlý, zlatý zpěv.
Onen les a palouk, jahody,
zpěv ten se mi v duši navrací –
smutné všecko – smutné: ach, ne zem,
ale něčí srdce krvácí.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.