Tak smutně nedívej se,
ať vlny běží, běží,
zde hloub než na dně moře
ta tvoje perla leží.
Ta tvoje perla leží
v mém srdci přehluboko,
a čím je osvětlena,
tím svítí moje oko.
Ať vlny času běží,
tu perlu nerozbijí,
svit její čarodějný
vln bouře, doba – míjí.
Ať svět se mrazem chvěje,
své štěstí ona vysní,
zde hloub než na dně moře –
jí nikdo nepotřísní.
Co láska všecko snáší!
Ať vlny běží, běží,
tak smutně nedívej se, – –
zde perla tvoje leží.