Místečko v písku, sluncem vyzlacené,
schoulena k břehu piji modrý svět
vln, nebe, zraku, dálky roznícené...
Kdos vedle klečí, jak by trhal květ.
Hořkosti lásky, shoř, ať tě víc není!
Co všecko nevím a co všecko vím,
je marné obojí, když ohnisko se mění.
Kdos vedle vstal a šel, já tiše s ním.
Spojení závratné, co rozhlásilo
na všecky strany ve svět daleký
strašného štěstí dvou!! A smutno zbylo:
Kdos odešel a zůstal na věky.