Když madame Bassalová zprávu uslyšela
o smrti Maratově, divně vzrušena,
s vášnivým ohněm v očích druhu svému děla:
„Francie dosud neopustil dobrý Bůh,
má srdce hrdá, statečná a vznešená,
jen prostá dívka, slyšte, jaký bouřný duch!
Ó, toužím stisknouti tu ruku krvavou!“
A odpověděl její druh: „Má drahá paní,
mstí zákon žhavě bludné ctnosti popravou,
snad pro ni nezazní již tato hodina!“
„Je mrtva? Kéž svou slavně odvážlivou zbraní
vznítila jiskru spásy kráska hrdinná!“
A madame náhle na klekátko svezla se,
křížem se znamenajíc k nebi zvedla hlas:
„Svatá Charlotto Cordayová, pros za nás!“
Nodier kleknuv opakoval v ohlase,
jak by se do modlitby srdce vtělila:
„Svatá Charlotto Cordayová, pros za nás!“
A právě v tutéž chvíli – sedmá temně odbila –
se skutálela umíráčku za kvílení
Charlotty Cordayové hlava po lešení.