Stín bledý padl na můj práh,
mou duši sevřel v žal a strach.
Neviditelné ruky třpyt
mi přikazoval odejít.
Své pozdní chvíle nečekat,
až sáhne v srdce stín a chlad.
Zaplanul západ naposled,
a katafalk byl celý svět.
A věže jako cypřiše
tměly se chmurně do výše.
A zvony smutně zpívaly,
v mém srdci hvězdy tepaly.
Tak nikdy před tím nebyla
noc černější než mohyla.
Tak nikdy obzor plamenný
mi nebyl na vždy ztracený.
Na dálných pólech šlehal jen
bludiček prchající sen.
Tys růží nasypal mi klín:
jsem věrna ti jak Světlu stín.
Ty šťastný buď, já smutna jsem:
Stín bledý tkví na prahu mém.