Srdce svého žhavé zlato
zmař a vzdej se v tupém boji,
mně tím všecko bude vzato,
smutná píseň, tiché drama
až do konce půjde s náma,
ale duše nerozdvojí:
budu vždycky jenom tvojí.
Veď mě v kraje bezslunečné,
kde se bolest nezahojí,
kdo se vlekou stíny věčné,
obzory kde kvílí v pláči,
kde se cesta k hrobům stáčí,
když ne život – smrt nás spojí:
budu vždycky jenom tvojí!