Ne boží strom – to šibenice
kříž zkomolený k nebi hmatá,
k ztuhlému tělu jako svíce
na hlavu sedá hvězda zlatá.
A cosi od pohoří k moři
jak rudý granát hoří, hoří:
horoucí srdce oběšence
v stříbrných oliv šeré věnce.
A lesy, lesy nepřehledné
těch dřev a srdcí. Všecka sláva
před vámi, Srdce žhavá, bledne,
jen vaše oběť k nebi vstává,
jak bolestná, tak jedinečná,
tak nesmrtelná v strázni celé!
Buď vaše vůle pro nás věčná,
vy srdce, srdce Spasitele!