Slunci se zachtělo otevřít oblak
a na nás pohlédnout. Tulák!
Slunce a my! My spolu tulácké hlavy
žhavě klademe v zelené trávy.
Modli se, slunce, přísahej, srdce,
bij v prsou, hoř v nebi, horoucně, prudce!
Slunce je zázrak, jako slunečnice,
jak kolébka a zhaslá píseň svíce.
Stojíme na zemi a poznáváme,
svět s nebesy jak vítězí a klame.
Slunce, tys přišlo ohněm naše dráhy změřit?
My chceme žíti, milovat a věřit.
Slunce krvavé zapadá, a noc se blíží,
dvě osamělé pěšiny se zkříží.