Ó, byl to zázrak: Vstoupil jsi ke mně –
duše tvá duše dotkla se jemně,
a já jsem ruce rozpjala k bolestným tmám,
řekla jsem pohnuta: „Všecky růže ti dám.“
Vzpomínat musím na tvoji krásu,
jak jsem tě zřela v štěstí a jasu,
král králů stál jsi přede mnou oddaně – sám,
a já jsem zaštkala: „Všecky růže ti dám.“
Trůn, trůn tvůj svítil nade mnou světlý,
zázraky písní v srdce mi vlétly,
touhami zkvetly; byt můj byl proměněn v chrám,
a já jsem klekla: „Všecky růže ti dám!“