Sad zapadlý a tichý jako snění,
travička zelená jak vlásky země,
třešně tam kvetou v bílém roztoužení,
a potok zpívá hlasitě a temně,
a někdo bloudí sám tím tichým sadem.
A vzpomíná a do květů se noří,
mizí v těch větvích jako za oblaky,
a velké světlo srdce k nebi hoří – –
Ty vzdálený – pojď zapadni tam taky –
hleď – někdo bloudí sám tím tichým sadem.