S vlaštovkami do daleka
přes hory a doly,
trochu při tom tluče, jásá,
trochu srdce bolí.
Švehol jich mou písní zvoní
do čistého vzduchu,
jejich peruť duší mává
plná vzmachu, ruchu.
Jejich tiché šepotání
v notu mou se mísí,
jejich stesk v můj žal se třese,
volnosť mdlobu křísí.
Jejich touha po odletu
z domova mne žene,
láska zpátky obrací mi
zraky roztoužené.
S vlaštovkami do daleka
pod koruny stromů, – –
k tobě, země nad vše drahá,
s nimi zase domů!