Rozpínám ruce přibita na kříž
v paprsky sladké do bílých květů,
modlím se k tobě, vzývám tvou jsoucnost,
sevři můj obzor do váz mých retů,
slza neb hvězda ať tiše skane,
žízním, ó Pane!
Konec je blízký, začátek snadný –
korunu z trní přiložit k skráním,
a já své čelo před tebou skláním,
a chci, chci třebas polibek zrádný,
ať umru, padnu,
jak růže zvadnu,
jen dřív ať hvězda v srdci mi vzplane,
neb slza skane,
žízním, ó Pane!