Roky jdou a taky přejdou
bouří, úskalím,
usmějem se pak snad slzám,
těžkým žalům svým.
Bože, snad! – Však přežít všecko,
jak jde noc a den,
jak ten život dává duši,
krev, čest, srdce v plen!
Přežít všecko, nezoufati,
dožít, doplakat, – –
pak před prahem hrobu – ano –
usmějem se snad!