Pověz mi, čím hory planou,
proč mi z očí slzy kanou,
co ty lesy povídají,
co se v jejich písni tají,
proč se srdce chvěje v těle
vesele a nevesele,
proč se štěstí vzdává?
Proč mi z očí na vždy mizí
známé cesty, vidím cizí,
proč mi šumí svoje dumy
Dráva, zelená Dráva?
Neřekl jsi, pověděla,
kam jest se má radosť děla,
že se více nenavrátí,
co se z těch cest známých ztratí,
proč mi kanou slzy z očí,
když se osud jinak stočí,
kdo mi s Bohem dává,
že je lépe nevzpomínat,
nežli ruce k nebi spínat,
zašeptala, tiše lkala
Dráva, zelená Dráva.