Posloucháš ony podivné zvony –
smutné jak stony jezů, když vlna
přenáší srdce? Po oknech splývá
svatební závoj. Polibků plna
chvějí se ňadra. Obzor se stmívá,
posloucháš zvony?
Hvězda se s písní odchodu vrátí,
mraky se zlatí, půlnoční světlo
záhadně slétlo na lůžka tmavá.
Chceš, aby rudé v prsou nám kvetlo,
až kolíbavá, modravá, plavá
hvězda se vrátí?
Stíny a tony snů: mluví luna –
nehmotná struna. Odveď mě tedy
tam v kraje růží, k purpurové zoře –
v zapomenutí, ať naposledy
zpínají pro nás oblaky, moře,
stíny a luna.