Slyšela jsem písničku
tišší nežli sen,
viděla jsem hlavičku
modrou jako len.
Byl to pláč neb tichý smích? –
Bloudila jsem s ním
po rokytí, po větvích:
tady smím, ach – smím!
Hlavička se ztratila,
z písně zbyl jen dech,
zachycený motýla
pestrých na křídlech.
Zachycený v duši mé –
v touhy perutích; – –
pověz, co si zvolíme,
pláč neb tichý – smích?!