Tajemstvím dýchá vzduchu modrá vůně,
krvavá pečet v půli zlomená
otvírá noc, já komnatu svou luně,
a tobě srdce, duše plamenná, –
chci tmu.
Sad mandloňový usíná, je pozdě,
večerní motýl na knihu nám slét,
slavíci třeští v našem zlatém hvozdě,
tvou blízkost dýchat chci – ne rozsvěcet,
chci tmu.
A nejžhavější hvězdou srdce zpívat
bez mdloby zítřků, bez pout, bez rytmu,
jak slunce na tvých prsou dohořívat
v legendu naší krve, ó chci tmu –
chci tmu.