Rudé růže rozkvétají,
rudé růže uvadají,
tvá se duše z štěstí kaje?
Život je jak květ a pramen,
odkvete a chladný kámen
zatarasí cestu v ráje.
Tvá se duše odpoutává,
ach, kde dlela šťastná, žhavá,
zápasící, milující?
Ve světě, jenž dal jí mnoho,
obláček však nezbyl z toho,
sotva úsměv v mrtvé líci.
Odletíš, a slzy kanou
v umíráčku píseň štkanou
za tebou, jež spěcháš, mizíš,
duše lidská milovaná!
Ať se zavře věčná brána,
nám se nikdy neodcizíš!
Svatý klid ti žalů sprostí,
žel, že také od radostí,
od lásky tě odlučuje!
Duch tvůj jasný zůstaň s námi,
ve spojení nad hvězdami,
až tam i náš koráb vpluje!