Dva stejné drahé kameny jsem měla
s magickou mocí, jeden utopen
v tvém prstenu pad’ na dno moře, zela
před tebou propast smrti v onen den.
A byl jsi zachráněn, však duše tvoje
zapsána moři oním kamenem,
démonu moři – – Těžké přišly boje.
Jsi v bouři loď? Já její plachtou jsem!
Hovořím s větry, vnikám v tajné síly,
nedá tě moři aquamarin můj!
Ó, volně pluj Snad někdy v oblak bílý
se proměníš! Já ve smuteční thuj!