PÍSEŇ

Píseň táhne, křídly do zdí domů buší, odvážlivý rozmach duší chvátá, tempa neopozdí...

Píseň tryská v sady, s mostů k řekám, mořím: „Letím, třeštím, v bouři rostu, touhou hořím,

zníti, zníti jako zvony na poslední velkou cestu, zkrvácenou milliony.“ Píseň drahou? Slyšíš? Dnes tu,

zítra jinou... Všecky zhynou: i ta krásná, nejvroucnější, jejíž rytmus ukonejší,

okřídlená k nebi vzlétne – –: Hrůza náhle rytmus přetne, píseň cosi ještě vyřkne –

velikého – tajemného... Jako rytíř zrudlé kopí křídla sklopí,

slétne s výše, táhle – vzlykne – – – umře tiše...