Nevěřím palácům,
co jich tu stojí,
cizáckým němým snům
v domácím kroji.
Z našich brázd vzrůstaly
nad naše krovy,
klamou a klamaly
srdcem i slovy.
Štěstí, žal nocí dnem
necítí s námi,
za práva bojujem,
trpíme sami.
Paláce kamenné,
pokryté plísní,
tužby nám plamenné
chladí a tísní.
Paláce kamenné,
zarostlé květem,
jsou v báji ztracené
zapadlým světem!