Odlétala holubice
údolíčkem v les,
kudy – tudy – ztratila se
do nebes.
Hvězda zlatá svítila mi,
ale nesvítí,
zapadla tam s mojí slzou
v rokytí.
Nebyla to holubička
ani hvězdy svit,
byl to sen, v nějž duše chtěla
uvěřit.
Byl to sen, jenž pěšinami
tichounkými plul,
a pak někde ve studánce –
utonul.