Až přijdu nakonec všeho, co začíná,
pochopím, země, tvůj maličký svět.
Udeří hodina bledá a nevinná,
srdce, chceš růži mé odpovědět?
Srdce to hloupé a zraněné do krve,
svět, život, cestičky, uličky v něm,
odkud to smích zaštkal do krve po prvé?
Jdi a trp v zápase nekonečnem!
Růže a nebe a láska, a co chceš víc?
Začíná, končí se zákonem snů.
Ty světlým pravdy snem horoucně, tiše bdíc,
duše má, ponoř se k života dnu!
Odcházím. Budu se za tebou ohlížet,
hvězdičko zemská! Ty krásná, leť dál!
Dokvete tebou v mém srdci můj svět, můj květ,
růže a nebe a láska a žal.