Jak murrhin tajemný se lesklo moře, pohádka života – a zázrak věčnosti, v mlčení jeho bílém plamen krvácel, a parfum nahých těl se ohněm potácel,
fialek trsy kvetly na dně v temnosti, a modrý, tichý prostor světlem zvětšený neznámých žalmů z dálek přijal ozvěny, jak murrhin tajemný se lesklo moře.
Ach já jsem nahá vešla v jeho snivou číš, a slané vlny laskavě mě hladily, opály bledé na mých prsou svítily, motýli unaveni přilétali blíž.
Na zlatý kámen hlavu položila jsem, zelené dlouhé řasy nohy opletly, a na vlasech mi žluté perly vykvetly, mé Srdce krvácelo žhavým rubínem.
Loď bílou v dálce viděla jsem plout – mizící labuť. Vedle slunce skončila svou pout, jak murrhin tajemný se lesklo moře. Vyšla jsem z vln. A vysoký a příkrý břeh
nebe se dotýkal, a vůní divná směs ke mně se hrnula, jak vítr byl by snes’ ne melissy, ne levandule, myrty květ, ne růží, cisty, lotosů – a přece všech.
Vzhůru jsem stoupala: stráň, moře, obloha – stráň, moře, obloha a květy růžové, hvězdičky růžové! Cikada ubohá tam naříkavě zpívala, a nachové
mne omráčilo světlo nahoře, až tam kde sen byl bolest vydychnutá ku hvězdám. A tam jsem stála. Sama. Modrý zpíval vzduch, jak murrhin tajemný se lesklo moře,
a fíky zrály, cedry šeptaly, a Bůh sliboval cosi ohromného Srdcím všem, jež opila se Slunce rudým západem. A tys tam nebyl! Dálka času, prostoru
ležela mezi námi. Ale v obzoru extase, vůní, snů tvé rty jsem tušila, tvé Srdce slyšela, tvá Duše svítila, tvá Duše, pro mne, pro mne v dálce svítila,
soumrakem oblak plynulo mé hoře, jak murrhin tajemný se lesklo moře.
Cookies on Poetry Cove