Ó, život padá, ó, život padá,
viz, do propasti veliké jámy,
dnes naše zahrada rozkvétá mladá,
a chvátá duhově slunce s námi.
Neptám se na roky, neptám na dny,
jako když v létě se louka kosí,
ó, život v té míze síly je snadný,
což slza? Krůpěj ustydlé rosy.
Život tančí, ó radostné hoře,
a potom šeptavě půjde krokem,
víš, teď jen hýříme – což kapka v moře?
Pak budem’ skrbliti každým rokem.
Slyšíš ty vlny hřmít? Smutné fatum –
v neznámé končiny naše loď míjí,
už se nám nevrátí to dnešní datum,
hodiny na věži bijí, bijí...