Ó tys můj Bůh, pro jehož velké Příští
jsem žila, trpěla a dávala
zápalnou obět krve, mám tě ráda
slunečným světlem tajně složeným
z tisíce zázraků.
Tak nikdy jiné nežli tvoje jméno
jsem nevolala v prostor modré Tmy,
tak nikdy nebylo mé srdce ohněm
žijícím, hořícím jak Rubín Grálu
pro Boha-Člověka.
Až ty. A chápeš úsečky divné záře
pramenů krve, duše záchvaty?
Vidíš mne, vidíš? Ó pak přece jistě
na chvíli budeš šťasten – na vždycky,
že žiješ – usmířen.