Plují rudá mračna jak zrcadla země,
ve skále tam spíte, naši rytíři,
noci odcházejí neprodyšně, temně,
krvavě v nich hoří čelist upíří!
Bila mnohá půlnoc ponuře a strašně,
a přec naše síla za tisíce let
odolala statně patám dravé vášně:
stojíme, svůj malý, ale pevný svět.
l když oslábli jsme, věřím ve vás, věřím,
vždyť jsme nerozlučná vašich duší část,
naši rytíři, vy ku podsvětí dveřím
našli byste cestu – zachránili vlast.
Stojíme však hrdě, vaši dědicové,
všickni jeden vzlet, jenž k metám zamíří
velkým, nejvyšším, kam touží naši snové,
spěte nerušeně, naši rytíři.