Stála jsem v stínu hřbitova a nebylo tam hvězd
a nebylo tam věrné ruky, jež by moji tiskla,
jen bílá mlha padala do křížů smutných cest,
a kdesi slza ztracená se na kamenech blyskla.
Zavolat slovo zázračné o touze života!
Leč ticho nesmírné jen mému srdci odpovídá,
jen tanec divných závojů se v šeru mihotá,
a mlčelivý stín se s vonným dechem střídá.
Mříž studená jak otázka přede mnou trčela,
jsou-li tam pro mne zítřky za horami, za mlhami?
S bolestí záhadnou, na niž jsem nezapomněla,
a se štěstím, jež slibuje nám: „Budu s vámi!“