Noc stená a pláče tam něco,
jak přes jezy mrtvý by spěchal,
a růže, ty krvavé růže
kdos na břehu odkvésti nechal.
Já dívám se do záclon smutně
v ty kosatců průsvitné zvony.
A růže? Což nekvetou pro nás?
Jsou na březích svadlé jak ony?
Kdes ve tmě tam krvácí láska
z dvou srdcí – ženy a muže,
ó, po nás též na břehu zbudou
ty růže, ty krvavé růže.