Nikdo tomu věřit nechtěl
úsměvu a plna hvězd,
záře, slunce, nebe, štěstí –
že jen moje láska jest.
Sladké, tiché vytržení, –
snad tě každý nepoznal,
idyllo, ty čisté blaho,
on když u mne skloněn stál!
Jak ty chvíle jasné přešly
okamžikem osudným,
ani já víc v lásku hvězdnou –
bez slz, hoře – nevěřím!