Neznámé lesy, kvetoucí dech země,
opony světa, mlhy modravé,
stmívání důvěrné, sen luny ve mně
a v tobě oheň růže krvavé.
Byli jsme sami. Potopené zraky
do moří duší svých, a v závrati
jsme hleděli jak tiše táhnou mraky,
podivné táhnou mraky. Rudý květ
pad v jezera. My začli doufati
v zázračný nový našich srdcí Svět.