Neznámé končiny
zářící, němy,
v oblouku závratném
líbají zemi.
Tam se hvězd v lazuru
točí a mate –
tajemství věčného
pečeti zlaté.
A zde se milujem,
trpíme, rveme,
smrti stín před námi,
my za ním jdeme.
Od hrobu nahoru
ke šňůře mléčné
jedna se svírá síť
hádanky věčné.
Alespoň v života
hluboké vrásky
víc vdechnout odvahy
a více – lásky!